Monique, Christiane, Marie - France, Réjane, Régis a Guy / dvojcata /, Roger, Jean - Pierre, Rémy, Simone, Philippe, Béatrice a nakonec Vincent.

Její otec Roger je kameník a jeho velkým snem bylo stát se zpevákem, nebot mel príjemný tenor.Rodina bydlela v drevené barabizne, do které pršelo a foukalo dvermi i okny.Byla to jejich nocní mura, tak to bylo smutné !

Když bylo Mireille patnáct let, prestehovali se do úplne nového bytu s peti místnostmi, kde nejvetší luxus byla koupelna.

" To byl nejkrásnejší den v mém živote," vypráví Mireille, " poprvé jsem se koupala ! To byla mimorádná událost …"

Každé ráno chodí paní Mathieuová na trh a pocítá peclive každý frank. Stejne tak pocítá i Roger Mathieu, který nevydelá týdne víc než 200 franku, které mu vyplácí jeho otec, šéf skromného rodinného podniku.

Celkový príjem je u rodiny Mathieuových asi 1800 franku, z nichž je treba ješte odecíst 190 franku na mesícní nájemné. Jsou chvíle, kdy její matku Marcelle bolí hlava z toho, v jaké jsou tísni, když pocítá, že je treba koupit šaty pro jedno díte, prádlo pro druhé, boty pro všechny. Vzhledem k veku Mireille prebírá velmi rychle svuj podíl na zodpovednosti. Celá domácnost je v perfektním porádku a úzkostlive cistá.

" U nás se mohlo jíst z podlahy," vyprávela Mireille s obdivem. Roger Mathieu je vynika - jící delník, který se pri práci neumí mracit.

Prázdniny ? Volný cas ? To jsou slova, jejichž význam rodina Mathieuových ignorovala. " Byly mi ctyri roky, když jsem poprvé zpívala pred publikem. Bylo to na pulnocní mši." Pri poslechu velkých šansoniéru v rádiu a televizi myslí na to, jak by byla ráda na jejich míste. Má chut se utkat s jiným publikem, než je její rodina a kamarádi ze školy. Jejím idolem a vzorem je Edith Piaf. Už ve škole, pri hodinách šití, chtely kamarádky sly - šet " La vie en rose " .

Když byla Mireille prijata jako žákyne u profesorky zpevu Laury Collierové, neskrývala jí, že si vybrala povolání, kde je " hodne povolaných, ale málo vyvolených " . Rekla jí : " Aby ses stala zpevackou, musíš být silná, fyzicky i morálne. Spíš mužeš pocítat s tím, že se octneš znovu na sláme než na polštárích Rolsu."

" Mužu pochybovat," odpovídá Mireille, " ale kdo nic neriskuje, nic nemá. Není to pravda ?" Johnny Stark, umelecký manažer, v ní okamžite vidí neuveritelný talent, ale jak poznamenal, upozornil ji : " Nezapomen, že jsi zacátecnice. Zapamatuj si provždy, budu ti dávat práci jako galejníkovi, nic ti neprominu, nebudu mít slitováni. Rozmysli se, ješte je cas ríct ne. Jestli me chceš poslouchat, pracovat a hlavne nechvátat za úspechem. Já z tebe udelám velkou, oprav - dovou hvezdu."

On také ví, že at se stane cokoliv, ona bude pracovat, protože je bojovnice, pro kterou je zpev vším.

Sveruje ji do rukou šéfa orchestru Paula Mauriata, který ji ucí " nervat " , jak ríká Stark. A pak … opakování, hodiny fotografování, interview, u kterých nezapomene Stark asistovat, lekce hudby, zpevu, tance, francouzštiny, anglictiny a také spolecenského chování. Stark také ríká, že Mireillein vynikající úspech, její neuveritelná rychlost, se kterou dosáhla vrcholku slávy, to se nestalo díky zázraku. Ona miluje práci pro práci.

V období vrcholu, behem úspešných a intenzivních nahrávek v USA, nespala Mireille víc než ctyri hodiny denne . Prirozene si to pak nahradila pozdeji … Ale její devizou jako dobré krestanky je motto : " Má práce a muj Buh" .

Konecne v sobotu 15. brezna, je zkouška na varietní " Ed Sullivan Show ", které je nejpopu - lárnejší v USA - sleduje ho 50 milionu diváku.

Následující nedeli, po televizním vysílání, není pochyb o úspechu. Celá Amerika je vzrušená hlasem slecny z Avignonu a opakuje jméno - Mireille Mathieu.

Pak následuje Las Vegas, Hollywood …

Vír interview, telefonu, pozvánek do New Yorku, kde je jednou z tech, kterí jsou na plakátu " Merw Griffin Show". Ale Mireille " delá problém". Vždycky zpívá o lásce. " Není písen, kde bych nemohla ríci miluji te," priznává.

Predstavuje romantismus,,který má v sobe jako všechny mladé dívky. " Mé písne mluví vždy o lásce.Je to tak, miluji je."

Mireille zpívala všude, ve všech zemích, ale víc milovala prosté lidi než mocné tohoto sveta. Ona, cizinka, byla prijata vládci a prezidenty všech státu. Vykonala cestu kolem sveta. " Nejlépe se cítí na scéne," rekl jednou Johnny Stark a doplnil : " Tam je sama, tam má klid a mír."

" V živote zpevacky," prohlašuje Mireille, " jsou jen úspechy a výzvy. Jsou dny, kdy je treba odejít - není žádná chut. Je treba se také usmívat, i když srdce nemá duvod, je treba mlcet. Je treba také zapomenout na únavu, protože cervená opona musí jít vždy vzhuru. Nemá smysl myslet na smutek, když je treba zpívat o radosti, nemá smysl myslet na trému, která svazuje, když se rozsvecují svetla na scéne."

Taková je Mireille, srdce, které zpívá, srdce, které pláce … a hlavne, které miluje.

Thanks to Marie Nouzová for this translation.